Provident Financial Česká Republika

Olympiáda v Krušných horách

Krušné hory, Moldava, pomyslná dělicí čára mezi regiony Sever a Západ, se staly jednoho únorového víkendu dějištěm Olympijských her. Již tradičně, jako každý rok, byla uspořádána Zimní olympiáda PF. Rok od roku se rozrůstá o další pobočky, které hájí v pětibojích své barvy. Nyní se jich sešlo celkem šest: Ústí nad Labem, Kladno, Most, Chomutov, Karlovy Vary a Plzeň. Jak vidíte, sjeli se lidé skoro z celých Čech, jen aby změřili své síly s ostatními.

Účast byla hojná, byli zde nejen zástupci obchodu, ale i administrativy, a to vše v doprovodu svých nepostradatelných fanoušků, svých partnerů a potomků. A jak to vše probíhalo? Fotodokumentace pořízená v průběhu klání vypovídá o všem. Ale v krátkosti o nejdůležitějších milnících víkendu. Zimní olympiáda PF se konala 11. a 12. února 2006. V sobotu 11. února jsme začínali příjemným posezením u oběda. Pětiboj družstev na sněhu ve 13.30 hod. zahájil Mirek Sitter krásnou ukázkou olympijského běhu s ohněm. Úspěšně oheň zapálil a boj mohl začít. Bojovalo šest družstev, některá byla v oslabení, některá naopak v přesile. Vláďa Čejka (ROM Sever) se připojil ke svému oblíbenému Kladnu a Míra Sitter zase s velkým nadšením podpořil řady Chomutova, které byly už tak velmi řídké. Stejně tak nová kolegyně z PR Zekie Dennehy se svou početnou rodinou přispěla k získávání bodů Kladnu a Chomutovu naopak pomáhal Mirek Alfery z marketingu. Ústí nad Labem nastoupilo v plné zbroji, vybavené hlavními členy klanu Kubalů. Z Varů jako obvykle nezklamala Olina Čápová ani Pavel Stařík, kteří se pravidelně účastní v plné polní včetně všech svých potomků. O Mostu ani nemluvě, přemýšlím, zda bychom neměli Solnařům zakázat příští Olympiádu, jsou nejdravější a nejsilnější, jak to ten Jirka a synové asi dělají? Nově nám přibyla družstva z poboček Kladno a Plzeň. Při pohledu na křehké dívky z Plzně a jednoho zástupce mužského pohlaví, jsem jim nedávala příliš velké šance. Možná předčasně.

A co vlastní pětiboj? První disciplína na rozehřátí, pro některé jednotlivce velmi povzbudivá. Ten, kdo byl zvyklý na alkohol a měl velkou žízeň, stál na své značce oprávněně. Zástupce družstva doběhl pro „šampaňské“, které zdobilo okolí horské chaty Moldavka, pořádně s ním „zašejkroval“ a pokusil se špuntem trefit do připraveného terče. To však nebylo ještě vše, ostatní z družstva museli zbytek vypít a ten kdo byl první, vyhrál.

Druhá disciplína byla velmi kreativní. Každé družstvo mělo za úkol postavit sněhuláka s použitím čehokoli. Sněhulák musel měřit alespoň 170 cm a hodnotil se umělecký dojem. Objevili se i sněhuláci coby obchodní zástupci Provident Financial, zaječice, mluvící sněhulák atd.

Třetí disciplína „Běh spřežení“ byla opravdu těžká. Z každého družstva byli vybráni dva „psi“, kteří za sebou na sněžné lopatě táhli oběť. Psí spřežení muselo prokličkovat mezi lahvemi a doběhnout zpět na start. Hodnotil se čas a shozené lahve.

Čtvrtá disciplína čekala na siláky. Družstva postupně obsazovala konce lana a kdo první ležel na břiše za označeným mezníkem, ten prohrál. Souboj se neobešel bez několika modřin a boulí. Někteří jedinci se zapojili do této soutěže takovým způsobem, že druhé družstvo táhli několik metrů po zemi až za vyznačenou čáru, aniž by mu dali šanci vzepřít se.

To nejlepší přišlo nakonec. Do soutěže se zapojili všichni včetně dětí. Každý si přivázal k noze nafukovací balónek (samozřejmě nafouknutý na předepsanou velikost) a vyrazil s bojovým pokřikem na ostatní. Neobešlo se to bez pádů, zmítajících se těl a řevu, a to nejen dětí. Někdo takticky vyčkával, jiný se snažil pobít všechny okolo sebe. Vyhrál ten, kdo zůstal s balónkem uprostřed pole, sám a nezdolán. Unaveni venkovním pětibojem jsme odpočívali. Někdo procházkou, někdo u čaje s rumem, jiný spánkem. Po večeři klání pokračovalo. A to pětibojem vnitřním. Skóre bylo velmi vyrovnané. Ale ještě nebylo dohráno. Teď vše především záviselo na tom, jakého zástupce do jednotlivých disciplín družstva zvolí. Namotávání bonbónu na nit prostřednictvím jazyku všichni znají z dětských let na táborech. Tím jsme začali.

Další disciplínou bylo klání celých družstev. Zvítězilo to nejrychlejší, které udrželo míček na lžíci. Neopomněli jsme ani zástupce mužského pokolení, soutěžili v pití piva na čas. A stejně tak se mohli předvést nekuřáci, jaké mají plíce: nafukování balónku až do prasknutí. A na závěr soutěž ve zručnosti.

V tuto chvíli scéně vévodily ženy. Se zavázanýma očima musely sestavit věž z dětských kostek, kostky byly rozházené kolem nich, šlo o čas. Chybička se vloudila, nebo spíš zase jeden Solnař syn. Tentokrát porazil všechny maminky, které mají v dětských kostkách prim. Překvapil nejen nás, ale i tatínka Jirku Solnaře. Za 35 sekund zvládl postavit věž, která ostatním trvala v průměru jednu minutu. Klobouk dolů! Klání skončilo a nezbývalo než zasednout nad výsledky a slavnostně vyhlásit vítěze. Výsledek byl nadmíru nečekaný: 3. místo si odnášely Karlovy Vary, 2. místo Most a putovní pohár vítězů si odnesl 4členný tým pobočky Plzeň.

Jula Šípka v posledních chvílích zabodoval, hlavně v pití piva, nafukování balónku a namotávání bonbónu na jazyk, a tím vytřel zrak většině soupeřů.

Zábava dále pokračovala v rytmu hudby 80. – 90. let a všichni se výborně bavili a vzpomínali na krušné chvilky, které během dne prožili. A co bude dál?

Olympijský oheň vzplál
Plzeň je náš nový král
Příští rok se
Že se zase
Kolegy své
Kdo by se jich

Již potřetí Suchopýr

Když jsme v sobotu vyrazili na akci „Suchopýr“, nikdo by nevěřil, že se nám podaří zasadit jediný stromek. Počasí bylo opravdu ošklivé až do té doby, než jsme dorazili do lesa. I přes nepřízeň počasí se nás sešlo 45 včetně čtyř malých pomocníčků, Alenky a Ládi Vašákových a Lukáše a Terezky Sitterových.

Během dvou hodin, kdy svítilo slunce, jsme vysadili všechny připravené stromky a kolega Marek Šourek z Jablonce se pustil do práce s takovým fortelem, že zlomil dokonce i svůj pracovní nástroj s poetickým názvem motykosekera.

Příznivé počasí nás provázelo až do okamžiku, kdy jsme zasadili poslední letošní stromeček. Na cestu zpět nám začalo poprchávat, a než jsme si upekli a snědli vuřty, už doslova lilo. Na Prezidentskou chatu jsme dorazili právě včas k odpolední svačině a pak už nám nevlídné počasí přestalo vadit úplně.

O tom, že je aprílové počasí nestálé, jsme se však naposledy přesvědčili druhý den ráno. Domů jsme totiž odjížděli z „vánočně“ zasněžené krajiny.

Jeden z účastníků letošního „Suchopýra“, manažer týmu inkasních specialistů Martin Ryzec, k akci říká: „Když mezi pár lidmi v našem oddělení padl první návrh, že pojedeme sázet stromky, brali jsme to jako super nápad. Postupem času, když se blížil čas odjezdu, naše nadšení vzhledem k předpovědi meteorologů opadávalo. Nicméně nejsme zvyklí něco vzdávat, a proto jsme se vybavili teplým nepromokavým oblečením, dobrou náladou a vyrazili. První moment, který nás utvrdil v tom ,že jsme zvolili správnou akci, byli sympatičtí »farmáři«, kteří nás přivítali výbornou horkou bramboračkou a spoustou jiných dobrot. Polévka probudila naši chuť do manuální práce, a když ještě vysvitlo sluníčko, nic nebránilo tomu, abychom se příjemnou procházkou přesunuli do lesa.

To, co následovalo po příchodu, se nedá nazvat jinak než „jedlová smršť“. Naše nasazení bylo obrovské. Po vstupní instruktáži od odborníka jsme se všichni zaměstnanci, naši manželé, manželky, přátelé a děti vrhli k připravenému nářadí. Každý si našel svoji činnost. Někdo kopal jámy, někdo sázel, jiný zatloukal kůly a někdo nasazoval ochrany (pro nezasvěcené: drátěné ochrany proti zvěři). Po necelých dvou hodinách jsme měli hotovo. Zasadili jsme rovnou stovku jedlí a řečeno heslem z dob minulých »Plán pětiletky jsme splnili«. Jediným člověkem, který byl trošku smutný, byl dohlížející lesník. Litoval, že nepřivezl více sazenic a nemohl využít našeho neutuchajícího elánu. Brzy se ale znovu začal spokojeně usmívat a my jsme se už mohli těšit na zaslouženou odměnu. Závěr si už určitě umíte každý domyslet. V útulné restauraci jsme všichni hojně jedli, pili, hodovali. Pochoutek byla spousta, až se tabule prohýbaly.

Kolega Míra Bakos nám k tomu hrál na kytaru a zpíval. Usměvavé tváře prozrazovaly, že se akce Suchopýr 2006 opravdu povedla. Kdybychom nebyli příjemně znaveni prací a čerstvým horským vzduchem, nešli bychom ani spát a možná bychom se veselili ještě nyní. Už teď se těším na další Suchopýr. Pobytu v přírodě zdar a sázení stromků zvláš

Úspěšný Den D v Jihlavě

V sobotu 24. července nám opravdu přálo počasí. Společnost již podruhé uspořádala celorepublikovou akci ve Vodním ráji v Jihlavě, kam pozvala své zaměstnance společně s partnery a dětmi tak jako v roce minulém.

Akce probíhala v podobném duchu, ale přece jen tu byly jisté rozdíly. Za prvé určitě počasí, které bylo vloni chladnější; letos však bylo přímo ukázkově letní, plné sluníčka a nebe bez mráčků. Dalším nepřehlédnutelným rozdílem byl počet účastníků, který ze 300 lidí vzrostl až na téměř 800! Možná jste také místy zaslechli slovenštinu – tentokrát jsme totiž pozvali také naše kolegy ze slovenské divize, kteří dorazili v počtu téměř 100 lidí.

A co se vlastně ve Vodním ráji dělo? K dispozici jsme měli celý areál, což nám, doufám, Jihlavané už odpustili :), kde byly připraveny mnohé atrakce, sportovní a kulturní vyžití pro děti i dospělé a také spousta jídla a pití. Již u vchodu dostala každá rodina příjemné firemní osušky a každé menší dítě speciální míček a nafukovací balónek. Symbolické vstupné 10,– Kč posloužilo jako příspěvek pro partnerskou organizaci Tyfloservis OPS, která se zabývá podporou integrace nevidomých a slabozrakých lidí do společnosti. Celkově jsme vybrali a zástupkyni této organizace slavnostně předali šek s částkou téměř 20 000 Kč, což opět podpořilo motto naší společnosti, která „má srdce“.

U vchodu jste si také mohli zakoupit lístky do tomboly a v průběhu dne vyzvednout věcné ceny. Děti i dospělí „řádili“ v několika venkovních i vnitřních bazénech, na tobogánu, velké skluzavce a dalších vodních atrakcích. Na přilehlém trávníku byla připravena horolezecká stěna, simulátor beztíže, atrakce zvaná „moucha“, bungee running, rodeo-býk, sumó-ring, minigolf a další; pro děti tu byly k dispozici elektromotorky, nafukovací skákací hrad, autodráha, autíčka na dálkové ovládání, stolní fotbálek apod. Velkou atrakcí bylo opět malování na obličej, kterého letos využili dokonce i někteří dospělí :). Navíc nám přibyl i šikovný karikaturista, u kterého se neustále tvořily fronty především mladých slečen, které trpělivě čekaly na své zvěčnění. Během dne proběhlo několik sportovních turnajů, ať už v tenise, plážovém volejbale, či nohejbale. Vítězové byli vyhlášeni a samozřejmě patřičně oceněni.

Celým dnem nás provázela moderátorská dvojice Jandovský & Nelly, která tu s námi byla i minulý rok. Příjemné hudební osvěžení zajistila skupina Golden Mix a především jeden z finalistů minulého ročníku Superstar Michal Hudček, který byl velmi milý, trochu zmatený, ale předvedl, jak dobře umí zpívat a přitom zůstává obyčejným mladým klukem bez hvězdných manýr. Kromě volných atrakcí děti plnily během dne různé soutěže a úkoly, aby si v závěru mohly převzít dárky a ceny.

Odpoledne se také losovala jedna z herních kartiček, po jejímž vylosování obdržela drobná roztomilá holčička hlavní cenu, a tou byl mobilní telefon. Zhruba v jednu hodinu odpoledne jsme se shromáždili v jednom ze dvou cirkusových stanů, aby nás uvítal náš generální ředitel Kenny, který k nám opět bravurní češtinou pronesl pár hřejivých slov a popřál nám příjemné prožití sobotního dne. V této chvíli následovalo losování hlavních pěti cen tomboly a také předání již zmiňovaného šeku pro organizaci Tyfloservis Jihlava, se kterou spolupracuje naše jihlavská pobočka.

Odpoledne probíhalo volně, to znamená, že každý trávil čas podle libosti. Ve druhém cirkusovém stanu bylo připraveno občerstvení, které se skládalo jak z klasické české kuchyně, tak zeleninových a těstovinových salátů, obložených mís apod. K dispozici bylo čerstvé ovoce, koblihy, koláčky, minerální vody a pro děti také zmrzlina, kterou si mohly průběžně brát. Doufám, že se mi to nezdálo, ale k večeru jsem viděla samé usměvavé tváře, což bylo velkým oceněním práce jak společnosti Outdoor & Training, která akci zorganizovala, tak našeho realizačního týmu, který se skládal ze zaměstnanců marketingu, oddělení vnějších vtahů a také mé maličkosti za oddělení personální. Pevně doufáme, že jste si „Den D“ opravdu užili! A kdo ví, třeba se příští rok v Jihlavě opět uvidíme, co říkáte?

Providentí voda

Letošní premiéra „Providencí vody“ se prostě vydařila. Krátce na to, co autobus plný více či méně zkušených vodáků vyjel od centrály, se rozjela zábava v plném proudu. Ani jsme se nenadáli, a už se náš bílý Mercedes za zvuku kytar a zpěvu všech zúčastněných, samozřejmě nemohu opomenout, pod taktovkou mistra Krupky, blížil do kempu v Lokti, kde jsme měli výchozí stanoviště.

I ti nejotrlejší vodáci pouštěli své ešusy úžasem na zem, když viděli jak z autobusu vybíhá dav rozjařených „účastníků zájezdu“. Kdo to přijel? „Tak vás tady vítáme – haťapaťa!“. Že jsme opravdu jeden team, jsme opět potvrdili a dali všem patřičně najevo, a to i večer v hospodě.V sobotu ráno, tedy přesněji těsně před polednem, jsme již netrpělivě očekávali skupinu vyslaných dobrovolníků, kteří vyzvedávali lodě. Připraveni vyrazit! Vesele jsme nasedali do kánoí a postupně opouštěli kemp, majíce v zádech smutné pohledy zůstávajících vodáků, kteří se určitě, a já tomu věřím, v duchu ptali: „A přijedete zase?“.

No a pak se to projevilo: mnozí z nás netušili, co znamená upádlovat 40 km po řece, která místy připomínala spíše rybník, nad kterým se lístek na větvi nehne. No prostě, sem tam to neteklo. Tohle ale nikoho přece nemohlo rozhodit. Za krásného slunečného počasí, plni euforie noříme pádla do vody a razíme vpřed. Nezalekli jsme se ani jezů u Karlových Varů, které jsme, kupodivu i přes zdvižená obočí místních starousedlíků, bez újmy sjeli všichni. Po několika hodinách na řece se v zatáčce před námi konečně objevil kemp Nad Hubertusem, kde bylo naše další tábořiště. Ti odvážnější si dopřáli studenou osvěžující koupel v řece, ostatní dali přednost posezení s kytarou u piva. Ve cvičných peřejích na Hubertusu (ty nás čekaly nedělní dopoledne) to pro změnu teklo až moc. Někteří to poznali na vlastní kůži, čas od času se někdo „cvaknul“, ale to už k vodě

Posledních pár kilometrů před Vojkovicemi se zdálo být opravdu nekonečných. Slunce pálilo do zad a my z posledních sil pádlovali jako o život. Nakonec jsme se dočkali. Autobus na nás už čekal, a kolem páté hodiny odpoledne si už odvážel partu naprosto vyčerpaných vodáků zpět do Prahy. Myslím a doufám, že si všichni odvezli s sebou domů, kromě několika mokrých triček a utopených mobilů, i nezapomenutelný a eopakovatelný zážitek.

Atmosféru každého výletu přece tvoří lidi, a ta naše parta letos na vodě byla nej…

Divizní fotbálek

Sešli jsme se v Blavě a stálo to za to!!! Atmosféra byla výborná, fanoušci skvělí, o zábavu bylo postaráno... co víc si při zápase v rámci mezinárodní divize přát? Všechna družstva byla ve výborné formě a podávala maximální výkon stejně jako fandící publikum. Počasí nám přálo, a tak se mohlo začít. Síly byly vyrovnané a vše už záleželo jen na taktice a strategii jednotlivých družstev. Někdo to měl promyšlené, někdo zase méně. Ale to, jaký byl výsledek, není až tak důležité…

Vzpomínáte si na slogan, kterým nás častovali na různých „pionýrských“ táborech, soutěžích, olympiádách, apod.? My ano! Zněl: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. A tohoto hesla se držíme… Myslím, že týmový duch a snaha vydat ze sebe co nejvíce, potkat se s kolegy, „začutat si“, zařvat si a zanadávat, je mnohem lepší než výhra. A tak vzhůru do dalšího ročníku. Pravděpodobně se sejdeme v Čechách, což vybízí k tomu, aby se počet fanoušků českého týmu zněkolikanásobil! Takže všichni do toho a začínáme trénovat hlasivky, případně nacvičovat taneční kreace roztleskávaček!

Manager Cup 2006

V sobotu 16. září proběhl již šestý ročník tenisového turnaje Manager Cup v Karolince. Je zajímavé, jak v těchto beskydských končinách člověk téměř nestárne a má pocit jakoby se čas zastavil. Všechno je při starém, kurty, šatny, hospoda, i ta plechovka se zaschlou barvou u plotu a člověku se nechce ani věřit, že už utekl další rok. Ne ne, ale kdepak, na antukových kurtech je přece jenom změna. Je zde více trávy než posledně a všem letošním účastníkům je jasné, že pokud ještě pár let vydržíme, budeme co nevidět pořádat první firemní Wimbledon.

Zatím ale nadále zůstáváme na tradičním červeném povrchu a úderem desáté hodiny mohou začít první boje o cenné body do tabulky. Letos se nás sešlo o něco méně než při předešlých turnajích, a tak mohlo dojít na nejspravedlivější měření sil v podobě zápasů „každý s každým“.

Doufám jen, že tento trend nebude mít pokračující tendenci a tenisoví nadšenci si opět najdou cestu mezi bíle lajny a po náročném týdnu mezi obchodními výsledky budou rádi relaxovat při sportovní aktivitě. Každý zápas byl doslova bojem o každý centimetr půdy a dlouhými výměnami se nešetřilo. Stalo se, že některé tyto výměny přitáhly zraky diváků více, než právě probíhající fotbalový zápas na sousedním hřišti.

Navíc o tom, že na začátku bylo velmi dobře provedeno losování dvojic, svědčí fakt, kdy do posledního zápasu nebylo jasné umístění na prvních čtyřech místech. Nakonec ale favorizovaná dvojice Přibyl-Lukáš tlak okolí zvládla a náročný zápas s párem Šebesta-Váňa dovedla do vítězného konce, stejně jako celý turnaj.

Druhé místo pak obsadili Hynek Graf a Tomáš Dluhoš, kteří patří mezi tradiční sběratele vavřínů, a třetí pak již zmiňovaní Michal Šebesta a Aleš Váňa. Pak již následovaly pro naše těla příjemnější věci jako konzumace frgálů, guláše a vychlazené „gábiny“ (pivo Gambrinus) a samozřejmě předání pohárů vítězům a dalších hodnotných cen všem účastníků, za které dodatečně děkujeme naší společnosti a Martině Čermákové. Za zmínku jistě stojí, že spolu s tenisovým turnajem se konal i doprovodný turnaj v petanque pro partnerky hráčů. Tady si pomyslný kov nejcennější odnesla Zlatka Dluhošová a rozhodně nelitovala…

Ti, kteří v sobě ještě našli zbytky sil, si udělali výlet na nedalekou Halenkovskou pouť a nasávali atmosféru venkovské veselice. Já byl mezi nimi a nasával hodně dlouho, ale s mírou, protože ráno mě čekal odjezd domů a nový silniční zákon není ke zbytkovému alkoholu zrovna tolerantní. Jak to tedy všechno dopadlo? Velmi dobře. Celé to dlouhé klání jsme přežili bez úhony (zdravotní), a přestože kvalita sportoviště upadá a ceny za služby rostou, budeme se těšit na další ročníky. Myslím samozřejmě ty tenisové.

Pomoci může každý z nás…

Psát o Providentu jako o společnosti, která má srdce, je pomalu házením dříví do lesa. Jeho sponzorské aktivity v regionech mají svou tradici a částka, kterou každoročně Provident věnuje na podporu společensky prospěšných projektů, mluví sama za sebe. Aby se ale dárcem stala nikoliv celá firma, ale její konkrétní zaměstnanci – tak to už zcela obvyklé není!

Pokud tento příklad najde své následovatele, budeme moc rádi. Čtyřletá Natálka Křenová žije se svými třemi sourozenci v Brně. S tolika dětmi se má rodina co ohánět a aby to nestačilo, verdikt dětské lékařky byl krutý: Natálka má zhoubný nádor na ledvině. Objevily se už i metastázy… Snad aby rána nedopadla na rodiče tak tvrdě, zmírnila lékařka hroznou skutečnost nadějí obsaženou v informaci, že při této chorobě může Natálce výrazně pomoci sirup z Aloe Very, který je u nás k dostání, jenže…Sirup nepatří mezi léky, které by hradila zdravotní pojišťovna. Jde o doplněk stravy, jehož jedno balení stojí – 4800 Kč!

Celý příběh až sem se dozvěděla Zdeňka Pavelková z brněnské pobočky Providentu od jedné své zákaznice. Stejně jako to, že ženy, které již prodělaly rakovinu, se v Brně sdružují do tzv. Ligy a shodně potvrzují dobrou zkušenost s tímto sirupem. Proto také Natálce jedno balení samy koupily. Paní Zdeňce to nedalo a chtěla pomoci. Obrátila se na regionálního manažera obchodu Miroslava Horáka, zda by Provident v rámci svých sponzorských aktivit rodinu Natálky nepodpořil. Miroslav Horák nezaváhal a pomoci chtěl, ale snažil se najít jinou cestu, než je podání žádosti o finanční podporu na centrále společnosti. Navrhl proto uspořádání sbírky přímo mezi zaměstnanci Providentu.

A tak se také stalo. Do sbírky zapojil Miroslav Horák všechny pracovníky obchodu z Brna, Třebíče a Hodonína, dokonce se k nim přidala i personální manažerka Silvie Raková a Security manažerka Jana Bobková. Nakonec se jich dalo dohromady kolem třiceti, každý přispěl částkou kolem 130 korun, kdo mohl, dal více… Prostě tito báječní lidé vybrali mezi sebou peníze na jedno balení sirupu, který Natálce usnadní další týdny života. „Když bude potřeba, můžeme akci zopakovat,“ říká Mirek Horák. Určitě je to dobrý nápad, protože sirup vydrží Natálce na tři týdny a jiný sponzor se rodině neozval.

A co na to maminka Natálky? Paní Křenovou jsme zastihli ve chvíli, kdy s Natálkou nastoupila do nemocnice na ozařování. Neví ještě přesně, co je tu čeká a jak to bude malá snášet. Natálka již prodělala operaci, kdy jí odstranili napadenou ledvinu, má za sebou chemoterapii a nyní jde do boje se zbývajícími metastázami na plicích a v bříšku. Není divu, že paní Křenová měla pláč na krajíčku, ale když si vzpomněla na pomoc zaměstnanců Providentu, do hlasu se jí vloudily naděje a radost. „Strašně moc nám pomohli! Sirup podporuje u Natálky chuť k jídlu, aby dále nehubla, a také díky němu se jí rána po operaci dobře hojila. Moc zaměstnancům, prosím, poděkujte,“ říká.

Rádi vyřizujeme a navíc se k poděkování připojujeme – je to dobrý pocit pracovat ve společnosti, jejíž lidé bez velkých slov dokazují, že „mají srdce“ a umějí pomáhat. Co vy na to?

Spojení profesionálů

Od letošního září se datuje spolupráce Provident Financial s jedním z nejlepších orchestrů, který si vybudoval věhlasné renomé nejen u nás doma, ale také za hranicemi – s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO). O tom, jak toto partnerství vzniklo a co je jeho obsahem (ale též o řadě jiných zajímavostí) jsme hovořili se zakladatelem ČNSO Janem Hasenöhrlem a se Zekií Dennehy, která je komunikační manažerkou společnosti Provident Financial.

Jak a kde se objevila myšlenka na spolupráci Provident Financial s ČNSO?

Zekie: Pamatuji si to docela přesně – četla jsem Kulturní program na letošní červen, kde bylo uvedeno, že ČNSO uvádí promenádní koncerty nazvané Prague Proms. Tento typ koncertů zavedla asi před sto lety britská rozhlasová stanice BBC a ve mně se zrodil nápad, že když Provident Financial má také britské kořeny, mělo by logiku, abychom se k těmto Prague Proms připojili. Tato myšlenka mě napadla zrovna v době, kdy jsem promýšlela novou koncepci komunikace společnosti Provident Financial a hledala jsem místo, kde bychom se mohli scházet jak se svými zákazníky, obchodními zástupci a zaměstnanci, tak také se zástupci místní samosprávy a s představiteli institucí ovlivňujících veřejné mínění. A Prague Proms přesně takovým příjemným místem setkávání jsou!

Vy si také vzpomenete na chvíli, kdy se vám ozvala společnost Provident s nabídkou spolupráce? Byla to pro vás běžná situace, nebo něco neobvyklého?

Jan: Pro mě to bylo velice neobvyklé, vlastně to bylo vůbec poprvé za celých patnáct let mého boje o finanční přežití orchestru. A pochopitelně mě to nesmírně potěšilo.

Co vůbec spojuje Provident s ČNSO – kromě oněch zmíněných britských kořenů?

Zekie: S ČNSO máme společných více charakteristik: například dynamičnost a „mladost“ – orchestr vznikl před patnácti lety a naše společnost působí v České republice právě deset let. Společná je nám i vysoká profesionalita - hudebníci ČNSO se dokázali prosadit nejen u nás doma, ale i v zahraničí, a to není v této branži nijak jednoduché. Ve světě je jenom několik hudebních orchestrů stejně špičkových jako ČNSO, které si pak najímají světové hvězdy, aby je doprovázely na jejich turné. A firmu Provident Financial vidím podobně – působíme úspěšně v řadě zemí světa, v posledních deseti letech jsme si vybojovali místo i zde na českém trhu, máme tu dobré výsledky a náš tým tvoří profesionálové těžící z mezinárodního know-how naší firmy.

Jaké přednosti má toto nové partnerství pro ČNSO?

Jan: Díky němu budeme moci pozvat ke spolupráci ještě lepší sólisty a lepší dirigenty, a tím postoupíme co do kvality opět na vyšší příčku.

Jakou konkrétní podobu má tato nová spolupráce?

Zekie: Provident Financial poskytl orchestru na letošní hudební sezónu finanční podporu, díky které jsme se mohli letos v létě zúčastnit již třetího ročníku promenádních koncertů. Dále byla tato částka určena na podporu šesti koncertů abonentní řady ČNSO, které se konají v pražském Rudolfinu od října 2006 do dubna 2007 a na které dostáváme vždy po padesáti vstupenkách, a tak se zde můžeme setkávat s našimi partnery, obchodními zástupci, zaměstnanci atd. Ve společné spolupráci jsme pak překročili práh toho, co dosud fungovalo, a vstoupili jsme na zcela novou půdu, neboť jsme se rozhodli přenést koncerty tohoto špičkového hudebního tělesa přímo do regionů, a to zejména tam, kde působí naše pobočky.

Kde a kdy se budou koncerty v regionech konat?

Zekie: Půjde o devět koncertů nazvaných „Provident Financial Classic Tour“, které se budou konat od února do října 2007, a to postupně v Liberci, Chebu, Olomouci, Plzni, Jihlavě, Litomyšli, Českém Krumlově, Brně a Teplicích. Součástí našeho setkání s představiteli místních zastupitelstev, s obchodními partnery, zástupci regionálních médií a pochopitelně i s našimi zaměstnanci a obchodními zástupci bude vedle hudby – a to nejen vážné, ale i jazzové – také chvíle s číší vína, která nám dovolí poznat se i v jiné rovině než pouze pracovní.

A pokud jde o abonentní řadu pražských koncertů, kdo je může navštívit?

Zekie: Na první koncert jsme pozvali naše zaměstnance, kteří slavili výročí pěti let práce u Provident Financial, na druhý obchodní partnery Provident Financial. U dalších představení bude garantem koncertu vždy jedno oddělení centrály, které bude zodpovídat za distribuci lístků a může do pražského Rudolfina přizvat také svoje kolegy z regionů.

K těmto šesti koncertům přibyl ještě jeden novoroční, kde budou předány vánoční dárky společnosti Provident Financial neziskovým organizacím. Co na tomto slavnostním večeru zazní?

Jan: Tento koncert je naším dárkem společnosti Provident Financial jako poděkování za poskytnutou podporu. Uskuteční se 28. ledna 2007 a hrát budeme nejen pro zaměstnance a obchodní zástupce Provident Financial, ale také pro jeho partnery, spolupracovníky, přátele, stejně jako pro neziskové organizace, jež společnost Provident Financial podporuje a jimž zde předá svoje vánoční dárky. Během večera zazní hudební odlehčená všehochuť – vedle klasické hudby to budou též muzikálové melodie, filmová hudba, jazz…

Pozvánka do zákulisí orchestru

Zakladatelem ČNSO a zároveň jeho trumpetistou a také generálním manažerem agentury ČNSO, s. r. o. je Jan Hasenöhrl.

Jak se vám daří vystupovat ve všech těchto třech rolích najednou? Která z nich je vám nejbližší?

Jan: Já se stále cítím, jsem a zůstanu trumpetistou. Všechny ostatní role přišly jaksi návdavkem - jako když nouze naučila Dalibora housti. Ale já jsem tělem i duší trumpetista. Taktovku prvního šéfdirigenta ČNSO Zdenka Košlera převzal v roce 1996 Američan Paul Freeman. Jaké rysy vtiskl vašemu orchestru tento přední a všestranný americký dirigent?
Jan: Paul Freeman nám bezesporu rozšířil naše muzikantské obzory. Otevřel nám dveře - a tady nás jimi provedl - k repertoáru jazzovému, muzikálovému i gospelovému.

ČNSO se v posledních letech stal dvorním orchestrem italského tenora Andrea Bocelliho, kterého doprovázel na jeho turné po hlavních městech a hudebních centrech Evropy. Jaký je jako člověk?

Jan: My jsme se setkávali s Andreou Bocellim především na pódiu, protože kolem něho se pohybuje stále spousta lidí, kteří ho chrání před veřejností a okolím. Ale z naší společné práce mám silný dojem, že jde o člověka nesmírně skromného a zároveň velice pracovitého. Když už hovoříme o slavných jménech spojených s činností ČNSO, nemůžeme nezmínit Libora Peška, významnou osobnost české i světové hudební scény, který v letech 1987 - 1997 zastával místo uměleckého ředitele a šéfdirigenta Royal Liverpool Philharmonic Orchestra.

Jak se vám ho podařilo získat ke stálé spolupráci?

Jan: Poprvé jsme se potkali v roce 1997 v Manchesteru v tamním legendárním sále pro tři tisíce lidí. Libor Pešek tam uváděl čtyřdenní festival české hudby, na kterém vystupoval ČNSO s ním jako s dirigentem. Tehdy jsme si padli do oka a od té doby se také datuje naše spolupráce. Toto manchesterské turné považuji za určitý bod zlomu, kdy ČNSO postoupil mezi skutečnou hudební elitu

Od příštího roku se Libor Pešek stane šéfdirigentem vašeho orchestru, je to tak?

Jan: Ano. Souvisí to s nabídkou, kterou jsme dostali od japonské nahrávací firmy Victor Entertainment na nahrání deseti titulů v průběhu příštích pěti let. Většinu z nich bude dirigovat právě Libor Pešek, s nímž se již pravidelně setkáváme během Prague Proms.

ČNSO si vydobyl uznání v mnoha zemích za našimi hranicemi. Kam jezdíte hrát nejraději?

Jan: Nejraději jezdíme do Anglie a do Španělska, velmi často pobýváme v Japonsku a stále více populárním se stává ČNSO v Itálii.

Kolik času ročně trávíte cestováním?

Jan: V cizině pobýváme asi tři měsíce v roce. Pokud je zájezd do deseti dnů, tak je to zvládnutelné a mně se daří u hudebníků držet potřebný náboj. Ale jednou jsme strávili v Japonsku vcelku 86 dnů a to bylo hodně těžké. Všem se nám stýská, to je pořád stejné a dosud jsme si na to nezvykli.

A máte s cestováním spojenou také nějakou veselou příhodu?

Jan: Když jsme doprovázeli Andreu Bocelliho na turné do Švédska, na zpáteční cestě trajektem dostal jeden z kolegů mořskou nemoc a bylo mu tak zle, že nestačil v Dánsku vystoupit, a tak s trajektem odjel znovu do Švédska.

Počítáte s navázáním dlouhodobého partnerství s ČNSO, anebo jde jen o jednoroční projekt?

Zekie: V současné době máme podepsanou smlouvu o spolupráci na období od září 2006 do října 2007. Pochopitelně že bychom rádi vtiskli tomuto partnerství dlouhodobý rozměr s tím, aby každý rok byl věnovaný určitému tématu. Vysvětlím to na příkladu roku 2007, kdy naše společné téma bude vyjádřeno sloganem „Provident Financial regionům“. Znamená to, že chceme přinášet krásnou hudbu a špičkový kulturní zážitek i mimo Prahu, přivézt tam světové umělce a dirigenty včetně repertoáru, který možná zazní v regionu poprvé.